PRO RODIČE

Pravidla pro vzájemnou pohodu a dohodu

 

  • Při příchodu do školky zavíráme hlavní branku.
  • Všechny hračky mají své místo, zacházíme s nimi šetrně
  • Herna je prostor ke hrám.
  • Výtvory mohou zůstat vystaveny několik dní, materiál kolem je uklizen.
  • Hluk nám škodí, domlouváme se klidným hlasem, nekřičíme, nezpůsobujeme zbytečný hluk. Při příchodu a odchodu dbáme na klidný a ohleduplný pohyb po školce.
  • Půjčit si můžeme ke hře a tvoření různé hračky, pomůcky a materiály, po ukončení je uklidíme. Zbytky materiálu patří do koše, a do sběru.
  • Máme se rádi, jsme kamarádi, dohodneme se bez hádek, žalování a ubližování, pomáháme si, hezky se oslovujeme, vítáme se, loučíme se s druhým, umíme se rozdělit.
  • Špinavé ruce umýváme mýdlem, také po použití toalety dbáme na umytí rukou, na toaletu si nedovolujeme, pouze oznamujeme.
  • Vodu necákáme, nestříkáme, kluzká a mokrá podlaha by nám mohla způsobit úraz.
  • V šatně a ve třídě má každý své místo, kam ukládá všechny své věci, každý se je snaží udržovat v pořádku, může o pomoc požádat starší děti nebo dospělé.
  • U jídla dbáme také na čistotu, učíme se sebeobsluze, pokud něco nedokážeme zvládnout sami, požádáme o pomoc dospělé.
  • Pokud si beru do třídy svou hračku, volím vhodnou, malou a bezpečnou, nejlépe plyšáka na spinkání, který nevydává zvuky a musím počítat s tím, že ohromí ostatní děti a budu se o ni muset podělit. 
  • Při odchodu ze školky každý odchází se svým rodičem a neodbíhá zpět do třídy ani do zahrady, paní učitelky po předání již za děti nezodpovídají.
  • Nezkoušíme "propašovat" do školky nemocné dítě. Nejenom, že poškodíte zdraví svého vlastního dítěte, ale ohrozíte tím i ostatní děti. Nakažlivé nemoci se šíří v dětských kolektivech velice rychle, proto se snažíme každé dítě podezřelé z nákazy vyloučit ze styku s ostatními dětmi. Zvláště v adaptačním období je organismus vašeho dítěte velmi vnímavý na všechny tyto nemoci, protože se s některými setkává úplně poprvé a nemá ještě dobře vyvinutý imunitní systém. Zkusme se vžít do pocitů svého dítěte, které kromě stresu z nového a nezpoznaného musí bojovat i s počínající nemocí a necítí se vůbec dobře.

Kam dál?